Co o mně říká mé okolí?
Taťka
Albee má spousty známých a stále si dělá nové. Přes den ji venčí babička, já ji beru projít při příchodu z práce a nestačím se divit, kolik lidí, o nichž jsem ani neměl tušení, ji zná jménem a srdečně se s ní zdraví. Docela jim rozumím. Koho si Albinka vybere, ten roztaje a neubrání se polaskat toho „mluvícího“ chundeláčka s laskavýma očima, růžovoučkým jazýčkem a vlajícím ocasem. Navečer a o víkendu je venčení Albinky dobrou záminkou pro společnou procházku s manželkou – probereme zážitky z práce a další aktuality a v pohodě si tak vyčistíme hlavy. Procházka s Albee je i estetickým zážitkem. Většinou hrdě kluše podél nás a její huňatá srst jí dodává přiměřenou velikost, takže to nevypadá jako venčení králíčka 
Docela dobře jde ovládat hlasem nebo pokynem ruky, ale někdy neodolá aby nesežvýkala pohozený papírový kapesník
a při dotyku s jejím kožíškem ze mne spadne celodenní stres a všechny starosti zůstanou za prahem bytu. A myslím, že to tak cítíme všichni. Albinka nás spojuje svou láskou a pozorností a je i vděčným námětem našich rozhovorů. Doma když zjistí, že se někam chystáme, zneklidní a „ptá“ se nás, jestli ji vezmeme. Vlastně to dopředu většinou tuší, protože nám čichá ke kalhotám a podle nich tipuje, jestli se jí akce týká. Rybářské maskáče ji nechávají skoro bez zájmu, protože ví, že na rybářskou výpravu ji asi nepotáhneme. Zato kalhoty na chatu nebo zahradu v ní vyvolávají přímo nadšení. Když vyjdeme z domu, hrne se do auta a usadí se mi na klíně na místě spolujezdce. Po cestě všechno nadšeně sleduje a je neskutečně natěšená. Při návratu úplně klidně leží a někdy si dokonce zdřímne. Užili jsme si dobrodružství a teď zas čeká poklid rodinného krbu 
To jsem ještě netušil, že mi potečou slzy dojetí, když jsem viděl Albee, jak si vedla během porodu a jaká je z ní vzorná máma
